Příběhy
Láska a smrt
O chlapci
Byl jednou jeden ..... chlapec, který se narodil s nemocí. Byla to nevyléčitelná nemoc. V 17 letech..... mohl každou chvíli umřít. Žil stále jen stáhnutý v domě, pod dohledem své matky. Jednou už toho ale měl dost, a tak se rozhodl, jednou jedinkrát si vyjít. Poprosil svou matku o dovolení a ona mu to umožnila. Když se procházel svou čtvrtí, viděl množství obchodů.
Když šel okolo obchodu s hudebninami, uviděl nádherné děvče, asi v jeho letech. Byla to láska na první pohled. Otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Nedíval se po ničem jiném, jen po ní. Stále více se blížil k přepážce, kde stála. Podívala se na něj a s úsměvem se zeptala: "Můzu vám nějak pomoci?" Během toho si myslel, že je to ten nejpěknější úsměv, který ve svém životě viděl. Pocítil potřebu ji políbit právě v tomto momentu. Koktavě jí odvětil:
"Ano, eeehhh, uuuhhh... rád bych koupil jedno CD." Bez přemýšlení vzal první CD, které uviděl a zaplatil. "Chceš ho zabalit?" zeptalo se děvče zase s úsměvem. Odpověděl že ano, a kýval souhlasne hlavou; ona šla dozadu a pak přišla se zabaleným balíčkem, který mu předala. On si jej vzal a opustil obchůdek. Odešel domů a od toho dne navštěvoval tento obchod každičký den, aby koupil nějaké CD. To děvče stále balilo jednotlivé CD a on si je pak vzal domů, položil je nerozbalené do šuplíku. Příliš se styděl, než aby pozval to děvče, aby si s ním vyšla. Ačkoliv už to zkoušel, nešlo mu to.
Jeho matka se pokusila ho v tom povzbudit, aby se další den odvážil, a on se chytl za srdce a, ... a vyšel odvážne k obchodu. Koupil si CD a jako vždy ho dostal zabalené. Vzal CD a když se ona nedívala, rychle ji nechal na pultu lístek se svým telefonním číslem a vyběhl z obchodu ven.
"......Crrrrrr !!!"
Matka zvedla sluchátko: "Ano?", byla to ona, ptala se na jejího syna; matka naprosto zničena začala plakat a řekla: "Ty to nevíš? ... Včera zemřel."
Bylo příliš dlouho ticho, až na pláč matky, který se v sluchátku ozýval. Pozdeji vstoupila matka do pokoje svého syna, aby si jej připoměla.
Rozhodla se začít s tříděním jeho věcí. Otevřela šuplík a k jejímu překvapení se tam tyčily hory CD, které nebyly ani rozbalené. Byla zvědavá, bylo tam tolik k vidění a ona se nemohla udržet.
Vzala jedno, sedla si na postel a začala rozbalovat CD a nasla u něj přilozený i kus papíru. Matka ho vzala do ruky a začala číst. Stálo na něm: "Ahoj! Jsi fakt milý, chtěl by sis se mnou někdy vyjít? Mám tě ráda.... Sofia."
S hlasitou emoci otevřela matka ješte jedno CD, a i z něj vypadl list papíru, ze všech balíčků ....... na všech bylo napsáno to samé...
***
Ponaučení: Život je už takový, proto nikdy nečekej na zířek, když máš někomu říci, že ho máš rád! Zítra na to můze být už příliš pozdě.
Komentáře
Přehled komentářů
O chlapci nejlepší příběh, který jsem četl. Nebudu váhat a hned Lence napíšu, že ji mám rád!
........................
(petka, 11. 2. 2008 17:50)prekopírovakla jsem si pribehy a napsala te jako zdroj doufam ze neva
smutny
(Lucinka19, 9. 2. 2008 17:11)Mela jsem podobny pribeh.....zivotni zkusenost,ktera je mnohem krutejsi nez najaka basnicka nebo citat....holky hlavne nedelejte totez......je to opravdu tezky ale musi se s tim kazdy srovnat....neni jediny clovicek kterymu je kolem 50ti a ktery si tim neprosel.smutna realita.......
Smutnýýý
(Barborka bramborka, 25. 1. 2008 23:46)To je tak strašně smutný. Jak se to jen může stát??? A tohle je opravdový život lidi, takže bych si s toho vzala ponaučení a každé té maličké rady bych si vážila!!! Mě se chce s toho plakat. Dneska jsem obešla tolik blogů s různýma básničkama a všechny byly tak smutný!!! Padá na mě depka, lidi! Tak mě prosím podržte!!!Aaaaa!!!!
Život je jedna velká propast
(Ester, 17. 11. 2007 14:54)a prosto se jí musíme vyhnout.Někdy to nejde a spadneme do ní.Snažíme se vyhrabat zase nahoru,ale nejde to,je potřeba si pomoct k+dyž tam někdo je a ne jenom přihlížet jak trpí.Někdy je lepší za ním jít a zeptat se ho co se děje....Jinak máš to tady moc pěkný a ty příběhy jsou fakt tak pěkný,ale prostě nikdo s tím nic neuděláme,když se někdo...Proto se tomu vyvarujte,život za to stojí i když to někdy nevypadá!!!!
mrtě
(charlottka, 20. 10. 2007 19:22)twe u toho druhý ssem se rozbrečela:'(je to fag smutný...život je swině!!
ztráta přítelkyně
(Alena, 19. 9. 2007 12:31)Léta jsem se přátelila s nedaleko bydlící ženou, byla o pár roků mladší a velmi jsme si rozuměly.Nikdy se nestalo,že bychom jedna druhé dokázaly říci ne, ať v nestnázi požádala jedna druhou o pomoc,nebo výpomoc s dětmi,výpomoc s penězi.Byly jsme obě rozvedené,měly děti a tak jsme si pomáhaly navzájem i s dětmi.Časem jsem potkala muže, který mi nedovoloval žádné přítelkyně,ani co se týká telefonování,proto jsem ho poslechla ve snaze předcházet konfliktům a přítelkyni jsem zatlačila do pozadí,léta jsme se vůbec nestýkaly.I když jsem si byla vědoma co jsem ztratila,neměla jsem odvahu se vzepřít, až jsem došla po létech na to, jak nekvalitnímu člověku jsem dala přednost před velmi kvalitní přítelkyní, ozvala jsem se jí a chtěla vše vrátit zpět,šlo to už velmi pomale a naše přátelství se už asi nikdy neocitne na tak vysoké a kvalitní pozici jako před léty,kdy jsem se odmlčela,proto pozor,přátelství si chraňte a nedovolte nikomu si jej vzít.Byla to jen a jen moje chyba a zaplatila jsem velkou daň.Dávat v šanci dobré přátelství toť je velký risk.
laska
(veris, 11. 9. 2007 21:32)ahoj.Taky tu mam jeden příběh...jedna dívka..jmenovala se Petra..šla do prváku na střední.moc lidí se s ní nebavilo. Přišla jako tichá dívka. Ale někdo si jí přece všiml...jedna holka a více kluků.s tou holkou se staly super kamarádky a ten kluk s ní jako kdyby flirtoval.Byla strašně moc ráda že si ji někdo všímá ale stalo se to asi každý čekal...začal si všímat i její kamarádky a Petru pomalu zanedbával.Petra se s tím nemohla smířit atak předstírala nezájem o něho, ale tím si ho ještě více od sebe odradila.A tak Petře nezbylo nic jiného než se jen dívat jak se ti dva muchlují.Cítila velkou bolest na srdci a hlavně velké zklamání.Asi o týden později se dozvěděla že se dali sohromady....byl to pro ni konec života...nejedla, nepila a nechodila do školy.pustila si k srdci člověka, kterému důvěřovala, ale ve kterém se hluboce zmýlila.Asi o dva týdny později si vzala ,ač kvůli "nevěře", život.Je mi líto, že to udělala, ale ty poslední dny jsem se jí snažila podržet na nohách,ačkoli jsem nedokázala zabránit její sebevraždě jsem ráda že mi za těch pár dní řekla všechno co ji trápí a že vím proč to udělala, ikdyž je tolik různých možností na vyřešení...... Dnes když vidím tu holku nebo kluka mám sice strašnou zlobu v srdci, ale vím že mi to její život už nikdy nevrátí...chybíš nám všem Peťulko
Ahojk
(www.diary.estranky.cz, 7. 6. 2007 18:38)Ahojk je mi na nic a tak jsem tu náhodou na tento blogís narazila... máš moc hezkej blog, já jsem ty 2 příběhy zkopírovala neva... kdyby jo tak mi napiš na blog, ale napsala jsem tam, že je to od tebe... měj se a je to vážně super blog...
život
(jana, 12. 5. 2007 11:50)až jednou opustí tě štěstí,pak věř že láska šla pryč.odešla,to proto že navštívil tě smutek a žal,to proto že u takovích přátel není místo.Pak-li že chceš aby se láska ktobě vrátila,zapomen na tyto přátelé.Pro návrat lásky jsou tvími přáteli radost a smích.A ikdyž knim patří pláč,pak je to ze štěstí,které prožíváš.Slzy se rodí v očích a padají k srdci to je láska.přátelství?Je to víc než láska.Jsou to nejkrásnější okamžiky,které píše sám život.Važ si přátel vnich najdeš sílu žít.Miluješ?Pak věř,že stokrát ti to bude vráceno.Nečekej to však hned,kdo jednou miluje je sám milován.Já chtěla bych křídla andělů.Snad proto abych se mohla vznést k oblakům a splnit tvá přání.Přání všech co milují.Své přátele drž rukou železnou,neopouštěj je v nouzy.Jednou stokrát ti to vynahradí.Akdyž ne?Nevadí,to ty máš ten krásný pocit,že někomu si mohl pomoci.Život?Jakej si ho uděláš takovej bude.Chceš aby byl štastný?Směj se a hlavně bud upřímnej.At už je pravda jaká koliv,at upřímnost bolí nebo ne ty budeš mít ten správný pocit,že jsi udělal něco správně.Otom je život to sám scénář ti to sepisuje.....
O Lásce
(Martin, 14. 3. 2007 19:46)
Chci vám vyprávět jeden příběh.Je o jedné dívce a otci jejího syna.Bylo jím tenkrát kolem pětadvaceti když se seznámily na horách.Byla to láska jako z románu.Nedali jeden bez druhého ani krok.Po roce co spolu prožily se opět vrátily tam kde se poznaly.Po pár dnech pobytu zrovna když byly na svahu se utrhla lavina.Řekl jí pouze že se za chvíli vrátí,že lidé potřebují pomoc a odjel směrem k závalu.Ta dívka čekala.Čekala do večera až přišel do hotelu jeden ze záchranářů a řekl jí ,,Je mi to strašně líto ale během záchranné akce došlo k opakovanému závalu a on to nepřežil‘‘ Ten záchranář byl jeho nejlepší přítel.Dívka se mu tenkrát zhroutila přímo do náruče.
Chtěla mu totiž říct toho večera že je těhotná.Od té doby uplynulo již šest let a když jsme byly dát letos kytku k jeho kříži zeptal se malý mámy ,,Co se stalo Tatínkovi?‘‘
Odpověděla mu,,Táta chtěl pomoct druhým a sám za to položil svůj život.‘‘,,Táta je hrdina?“,,Ano je hrdina!“Já jen tiše stál a hlavou mi běžely věty.,,PROČ TY,PROČ NÉ TŘEBA JÁ. TOLIK TĚ POTŘEBUJÍ HLAVNĚ TVŮJ SYN!“
Nikdy nezapomenu na ty slova co jsem jí před těmi šesti lety řekl ,,Je mi to strašně líto….. Věděl jsem totiž ze jí chce požádat během pobytu o ruku.
Z prací jsem toho dne u horské služby skončil ikdyž jsme o tu práci usilovaly celé tři roky a slíbily si že sní skončíme společně,ale na hory jsem nezanevřel.
Vím že ho nenahradím tak se snažím jím to všemožně ulehčit.
Nikdy na tebe nezapomeneme.
Omlouvám se že jsem že neuvedl jména,ale snad to pochopíte a dávat místo nich jiné nechci.
A proč jsem si vybral tento blog?Ani sám nevím. Je to už přes šest let a příběhy lásky se mají vyprávět ikdyž nemají vždy šťastný konec.
kytice kopretin
(vojtík, 15. 2. 2007 1:44)je to moc krásný.hlavně smutný.umíš perfektně psát.zase něco napiš.Vojtík
kytice kopretin
(jana valentová, 9. 2. 2007 11:46)všude bylo vedro k zalknutí,jen na hřbitově byl nezvyklí chlad který byl snad protkán žilkami bolesti.až někde vzadu hřbitova byl náhrobek,jenž upoutával pozornost lidí,kteří zašli na samí konec s touhou najít něco nového.u náhrobku stál chlapec.v rukou držel kytici kopretin,smutně se díval na náhrobek jenž měl ve svém záhlaví citát:kdekoliv budeš budeš-li naslouchat,najdeš mě vedle sebe.vedle citátu byla fotka krásné dívky.její úsměv byl tak krásný,jako by neznala nic než lásku a porozumění ke svému blízkému.chlapec,který se díval na náhrobek mohl mít tak 18.let.já jsem stála kousek opodál a svelkou dávkou bolesti jsem ho pozorovala.najednou v tom tichu vyzněla tato slova:proč jsi mi odešla,proč? uvědomila jsem si že slova byla určena dívce na fotografii.bylo mi ho líto.vystoupila jsem ze stínu lípi a pomalu jsem šla kněmu.co chceš,kdo jsi a co tu děláš?to byl jeho příval otázek na mě.představila jsem se mu a po dlouhé odmlce mi začal vyprávět svůj smutný příběh.posadili jsme se pod rozkvetlou lípu a majk,tak se jmenoval se rozpovídal.jmenovala se niky.seznámili jsme se na diskotéce.vyzval jsem jí k tanci a ona mi připadala jako bohyně,kterou mi seslal bůh.doprovodil jsem jí domu a zároven jsem jí pozval na rande.od toho dne jsme se denně scházeli a prožívali nejkrásnější chvíle našeho života.milovali jsme se a naše parta nám začala říkat manželata.uplynul rok od našeho seznámení a niky slavila svou plnoletost.oslavili jsme to,vše bylo nádherný.nastal čas loučení.rozloučili jsme se,naposledy jsme se políbili a každý nastoupil do jiného auta.přijel jsem domů a šel spát.uprostřed noci mi volali s nemocnice,že přivezli těžce raněnou dívku,která mě chce vidět.ani nevím jak jsem se dostal do nemocnice.byla tam policie,která mi zdělila že kamarád nezvládl řízení a havaroval.její rodiče se mě snažili podpořit,ale sami neměli sílu.vlasy měla slepené od krve.na chvíli procitla a do ticha zašeptala:nezapomen na mě dones mi někdy kytici kopretin.to byla její poslední slova zemřela nad ránem.majk dovyprávěl a já nemohla zastavit příval slz.scházeli jsme se ještě dva měsíce.jsou to dva měsíce co se majk zabil v autě.bylo to pro něho vysvobození tak o tom mluvil.sedím pod rozkvetlou lípou a povídám si snimi,jsou tu semnou.dva zamilovaní co prožili lásku až za hrob.na jejich náhrobek pokládám kytici kopretin
Nádherný
(Andy, 8. 2. 2007 21:10)Ahojky...strašně se mi líbí ten druhy příběh O chlapci. Si sikovná..-))
moc krasne
(JANA, 7. 2. 2007 23:32)ahojky katko ten přiběh je fakt moc krasny maš to fakt pěkne :)
Tlukot srdce
(Tony, 27. 3. 2008 22:22)